„Kameny zmizelých nám připomínají, že za tragickými událostmi našich dějin stojí konkrétní lidé a jejich příběhy. Lidé, kteří žili ve stejných ulicích, kterými dnes procházíme my, měli své rodiny, přátele, plány i sny. Je důležité, abychom na jejich osudy nezapomínali a připomínali je také dalším generacím. Každý nově položený kámen je drobnou, ale velmi významnou připomínkou toho, že i oni byli součástí našeho města,“ uvedla náměstkyně primátora pro kulturu Jiřina Klčová. Pietní setkání začalo ve Smilově ulici před domem čp. 339, kde byly položeny čtyři kameny připomínající rodinu Zinnerových. Další čtyři přibyly před domem čp. 704 na rohu Smilovy ulice a náměstí Legií na památku rodiny Friedmannových. Poslední zastavení se uskutečnilo v Nerudově ulici před domem čp. 1481, kde dva kameny připomínají manžele Huga a Annu Hochovy. Součástí komorního pietního setkání bylo připomenutí životních příběhů jednotlivých rodin a modlitba, kterou přednesl kantor Federace židovských obcí v České republice Daniel Vaněk.

Jedním z připomenutých osudů je příběh pardubického advokáta JUDr. Josefa Zinnera, který žil s manželkou Boženou a dcerami Evou a Blankou. Přestože jeho manželka byla katolička a rodina se díky smíšenému manželství vyhnula první vlně deportací, Josefa Zinnera v lednu 1943 předvolalo pardubické gestapo k výslechu. Domů se již nevrátil. Byl vězněn v terezínské Malé pevnosti a následně deportován do Osvětimi, kde 19. března 1943 zemřel. Jeho manželce a oběma dcerám se podařilo ukrýt na Seči a přežít válku.

Tragický osud postihl také rodinu obchodníka Karla Friedmanna, který se svou manželkou Zdenkou provozoval v Pardubicích obchod s koloniálním zbožím a cukrovinkami. Za okupace museli rodinný podnik odevzdat německému správci. V prosinci 1942 byli manželé společně se syny Jiřím a Milanem deportováni do Terezína a později do Osvětimi. Rodiče zahynuli v plynové komoře, mladší syn Milan nepřežil další věznění. Jediným přeživším členem rodiny byl Jiří, který se po osvobození vrátil do Pardubic. Později přijal příjmení Fiala a aktivně se zapojil do života židovské obce. V roce 1992 osobně odhalil pamětní desku na místě někdejší pardubické synagogy.

Dva kameny v Nerudově ulici připomínají manžele Huga a Annu Hochovy. Hugo Hoch pracoval jako účetní, s manželkou Annou vychovávali syna Karla a dceru Helenu. Také jejich životy zásadně poznamenala nacistická okupace. Dne 9. prosince 1942 byli deportováni z Pardubic do Terezína a v září následujícího roku do Osvětimi, kde oba zahynuli.

Kameny zmizelých, známé také pod německým názvem Stolpersteine, jsou malé dlažební kostky s mosaznou destičkou, do níž je vyryto jméno a základní životní údaje oběti nacistického režimu. Umisťují se zpravidla do chodníků před domy, kde pronásledovaní lidé naposledy svobodně žili. Projekt německého umělce Guntera Demniga tak vrací konkrétní jména a lidské příběhy do míst, odkud byli jejich někdejší obyvatelé násilně odvlečeni.

Pardubice se k projektu připojily před šesti lety a od té doby každoročně financují výrobu a položení deseti kamenů. Letošní pokládkou se jejich celkový počet ve městě zvýšil na 70. Každý z nich je trvalou připomínkou konkrétního člověka i tragických událostí, které zasáhly životy pardubických rodin během druhé světové války.